Komunikace
Komunikace s nemocným
Svého komunikačního partnera vždy vnímáme jako celek. Vnímáme ho všemi smysly a zároveň se vyjadřujeme všemi smysly.
- Vzdálenost a rozmístění komunikujících osob v prostoru
- Postoj komunikujících
- Pohyby a gestikulace
- Pohledy a oční pohyby
- Výraz tváře, mimika
Ladění hlasu
- Hlasitost
- Rychlost slovní produkce
- Intonace
Komunikační prostředí
- Tiché
- Klidné
- Bez rušivých vlivů
- Komunikace v poloze tváří v tvář
- Kvalitní osvětlení bez stínů a rušivých odlesků
- Dobře viditelný obličej komunikujících
Emoční ladění
- Hovořit v klidu, bez spěchu
- V přátelském, vstřícném tónu
- Krátce, jasně
Důležitá sdělení
- Zařadit na začátek komunikace
- Zřetelně artikulovat
- Ujistit se, zda nemocný rozumí
Srozumitelné formulace
- Krátké, jednoduché věty
- Nepoužívat cizí slova
- Jednoduché formulace
- V případě potřeby přeformulovat a zopakovat
- Nepoužívejte zájmena (on, ona..), ale vlastní jména: Jana, paní Nováková, tvůj bratr Jan…
- Neopravujte nemocného, jen stručně shrňte sdělení
Praktická komunikace
Pokládejte jednoduché otázky, na které je možné jednoduše odpovědět:
- To je dneska krásný den, že ano?
- Chtěl bys jít ven?
- Máš se dnes dobře?
- Chutnal ti ten zákusek?
- Už jsi obědval? Bylo to dobré?
- Ráda tě zase vidím.
- Jsi rád, že jsem přišla?
- Chceš se koukat na film?
- Chceš poslouchat rádio/ hudbu?
- Mám ti číst?
- Je to jídlo dobré?
Důležité
Každý člověk je jedinečný. A stejně tak je jedinečný každý člověk s onemocněním demencí. Každý má své jedinečné životní prožitky, svoji osobitou životní zkušenost s vlastními zájmy a názory. A v průběhu onemocnění se mohou všechny tyto životní zkušenosti, prožitky a postoje naprosto neočekávaně a nepředvídatelně projevit. Pečovatelé musí tedy na veškeré projevy nemocných reagovat kreativně, citlivě a s maximální mírou empatie. Nikdy nevíte, jaký podnět může nemocného rozrušit, vylekat nebo dokonce vystrašit.
Poskytované informace
Při péči o nemocného s demencí je přínosné znát osobní příběh nemocného. Vnímat ho jako svébytnou osobnost s bohatou minulostí. Která může být jak příjemná a veselá, tak i velmi traumatizující a bolestivá.
S postupujícím onemocněním klesá schopnost člověka dorozumívat se se svým okolím. Přesto je důležité, aby si člověk trpící demencí co nejdéle komunikační schopnosti udržel. Mluvte s ním proto často o věcech, které jej zajímají. Zde najdete několik dalších tipů, které by Vám mohly v komunikaci s vaším blízkým pomoci:
- při rozhovoru se přibližte na jeho úroveň, když sedí, sedněte si k němu, když stojí, stůjte
- omezte zdroje zvuku (rádio, televize), přejděte do tiššího prostředí
- mluvte dostatečně pomalu a klidně, spíše hlubším hlasem
- používejte krátké věty
- důležité věci opakujte
- dívejte se mu do očí, při rozhovoru využívejte mimiku
- všímejte si také jeho neverbálních projevů, protože může mít potíže s vyjadřováním
- snažte se vcítit do jeho situace
- ověřujte si, zda vám rozumí
- pokud se ptá již poněkolikáté na to samé, zapomněl, že se již dříve ptal a proto mu znovu odpovězte
- sdělujte v každé větě pouze jednu informaci
- pokud potřebujete sdělit vašemu blízkému např. příběh, opakujte hlavní téma a jména
- vyhýbejte se náhlé změně tématu
- akceptujte jeho chování za všech okolností.
- jestliže se rozčílíte, raději odejděte na chvíli z místnosti
- !!! Nemocný člověk je i nadále schopný rozumět řeči těla, naší náladě a upřímnosti. Nepředpokládejte, že vám nerozumí!!!